Setkání banjistů na Vysočině III.
Tak nám vážení přátelé banja a příbuzných drnkacích nástrojů, proběhlo další, v pořadí již třetí setkání banjistů na Vysočině. Bylo stejně, jato ta předchozí, provázeno radostí z osobního setkání s novými účastníky a taky politováním nad skutečností, že někteří lonští hosté, se pro své povinnosti nemohli dostavit. 
Zázemí pro naše setkání připravil jako vždy vstřícný iniciátor Jarda se svým oddílovým kolegou Petrem,
který se o nás pečlivě staral a byl nám nepostradatelnou oporou hlavně ve zvládnutí systému uložení věcí, s jehož pochopením měli nekteří noví účastníci problémy.Jako letošní zlatý hřeb, bylo předvedeno nové 10. strunné banjo Jardy Bouchnera, "Axial Roll". Chvátal s jeho dokončením tolik, že ho prozatím představil jako Openback, protože už nestihl dokončit výrobu rezonátoru.
V dopoledním čase, kdy neprobíhal společný Jamming se postupně všichni přítomní podíleli na jeho testování. Banjo se vyznačuje dlouhým sustainem a velmi hlasitým zvukem. Suverénně přezvučelo všechny ostatní nástroje. Sedět vedle něho a slyšet přitom zřetelně svůj nástroj, bylo pro mě nemožné. Po dvaceti minutách hraní jsem si musel poodsednout, abych při zpěvu slyšel alespoň svůj vlastní hlas. Jardovo banjo bych hodnotil jako velmi dobrý nástroj pro individuální hru se zpěvem. Do bluegrassové kapely by mu asi chyběla ostrost hlasu. Spoluhráčům by se nejspíš nelíbil jeho dlouhý dozvuk, kterým by banjo příliš vyčnívalo nad ostatní nástroje. I kyž....kdo ví? Zatím to ještě nikdo nezkoušel. Jarouši, "Hat Up", povedl se ti další zdařilý kousek ve stavbě nástroje vlastní konstrukce.
Letošní setkání banjistů na Vysočině začínalo jako pokaždé už v pátek. Bohužel jsem se z rodinných důvodů, stejně jako na to minulé mohl 
dostavit až v sobotu. Tím jsem zase přišel o příležitost seznámit se s opravdovým virtuozem 
tohoto nástroje, Pepou Steidlem, alias Jožinem, který jako pokaždé, celý páteční večer obdarovával přítomné svojí nápaditou hrou nejrůznějších skladeb a snad všech existujících žánrů. Doufám, že se mě podaří na příštím setkání jeho umění vychutnat "naživo". Zatím jsem měl tu možnost jen z videozáznamu, kde zrovna "testuje" Jardův Axial Roll
Další milé překvapení mě čekalo v podobě trapera Boba, doposud známého pouze z diskuze o banju.
Přivezl si sebou vícero různých drnkacích nástrojů a jak se na správného 
trapera sluší, na každý z nich nám předvedl některou z trampských písní. Pro mě bylo překvapením, že na pohled drsně vyhlížející chlapík, zpíval písně tak jemné, zádumčivé, až dojemné, že by v případě přítomnosti dam, určitě mnohé oko slzu uronilo. Večerní jamming obohatil steelkytarou o své "slides" Petr (Country) Výborný, Který na své dvoumanuálové Red Lady
předvedl bravurní sóla v písních jako je Červená řeka, Bída s nouzí, Zátoka, nebo Na Vánoce ráno. 
Aby nezůstal pozadu, představil se nám i jako vynikající banjista v bluegrassovém stylu. Jako další bluegrassový nadšenec se předvedl Ivo Urban
, kterého musím pochválit za jeho píli a vervu, se kterou se "zakousl" do cvičení. Říkal, že od minulého setkání vynechal snad jen dva dny, kdy si na banjo nezahrál a bylo to na jeho hře znát. Od lonského podzimu se rapidně zlepšil a získal jistotu
v rytmu a rollech.
Na dalším snímku je jeho kolega, "čtyřstrunný" banjista. Tento "vyhraný" mazák a perfektní zpěvák Leoš (banjoital), přijel spolu s Ivo Urbanem snad z největší dálky. Leoš je muzikant, který se dokáže přizpůsobit každému, kdo spustí cokoliv ze svého repertoáru a skromně doprovází každého svými backupy a podehrávkami. Projevil se taky jako zdatný foukačkář a s foukačkou v držáku na krku předvedl pár vlastních bluesových písní.
Dalším ostříleným muzikantem,
který za léta své činnosti prošel snad všemi místními seskupeními na jihozápadě čech, 
je výborný hráč na banjo a sólovou kytaru, Ivo (lemroucho). Přijel v sobotu odpoledne se svou manželkou Ladou, která nás všechny obdarovala CD-čkem s nahrávkami svingového orchestru rozhlasu České Budějovice a buchtami, na kterých jsme si pochutnali při odpolední kávě a taky v neděli při snídani. Lado díky, příště přijeď zas.
Díky Ivovi, který sebou vzal i el. baskytaru, jsme mohli zapojit i mého syna Petra, který se toho času zdržoval ve svém rodišti. Jako dítě "odkojené" country a bluegrassem nikdy nevynechal žádnou příležitost, zahrát si s nějakou partou a tak s námi po celý večer "držel basu". Tím pádem nám nahradil chybějicího velkého Pinďu, basáka Sekvoje, který se z důvodu vystoupení své kapely nemohl letos banjování zúčastnit. 
Protože na banjistickém setkání je jak jinak, než přebanjováno, tak jsem se raději po předvedení několika vlastních songů chopil foukacích harmonik, nebo věnoval zpěvu. Pomalu ale jistě jsme se "projamovávali" sobotním podvečerem a čekali na ještě jednu vzácnou návštěvu.
Konečně se dostavil okamžik kdy do dveří vstoupil vysoký štíhlý chlapík, ostře řezaných rysů pod prošedivělými vousy a zasvěcení věděli, že se jedná o jednoho z prvních protagonistů 5.str. banja v tehdejším Československu. Mudr Jiří Jeřábk CSc. 
Jeho škola vycházela na pokračování v sobotních přílohách Mladé Fronty někdy klem roku 1975. Tenkrát jsem si vyrobil z konve od mléka svoje první banjo a jeho škola byl jediný dostupný materiál v češtině, který měl podobným nadšencům ukázat, co a jak by 
měli se svým nástrojem dělat, aby jim hrál stejně nebo aspoň podobně jako panu Earlu Scruggsovi. Do dneška se mě to nepodařilo, přestože mě od té doby prošlo rukama už 
několik škol. Zatím co se mě hlavou honily podobné úvahy, předvedl Jiří svou bravurní hrou na Jardův Axial Roll a na kytaru, že ani za léta kdy se věnoval své náročné profesi, nezapomněl nic ze své ušlechtilé záliby. Škoda že se asi po hdině najednou zvedl, rozloučil a jak se objevil, tak zase zmizel. Kdybych nevěděl o koho se jedná tak bysch si mohl jen povzdechnout: "Byl to Shane". Dále už pokračoval večer jako při obvyklých příležitostech, a ti nejotrlejší vydrželi sedět, povídat a pozpěvovat téměř do třetí hodiny ranní.
Nedělní ráno, ospalé a líné. Venku prší a všichni co zbyli, se 
pomalu chystají k odjezdu. Ještě stažení videošotů z fotoaparátů do notebuku, kde je pro ně více místa a pohodlí. Přetahování videí a 
fotek z jednoho laptopu do druhého připomíná spíše počítačový kurz pro univerzitu třetího věku. Jen Jardův
stále plný džbánek, jako "nádoba hříchu" signalizuje, že se jeho majitel nikam odjet nechystá. Mají totiž v plánu s kolegou Petrem provést několik nutných úprav na objektu bývalé hospody a tím připravit bezchybné zázemí pro nastávající setkání členů a přátel FCK Praha. 
Teď už zbývá jen zběžná kontrola, jestli někde nezůstalo něco důležitého, co by nám po odjezdu mohlo v zavazadlech scházet a pro co bychom se neradi vraceli.
Nakonec už zbývá jen jediné. Vzpomenout na ty, kteří se nemohli z nějakých důvodů na setkání dostavit. Pepa Káňa (oldtimebanjo) skvělý "clawhammerista", který měl přijet tuším i s Petrem Koppem (Kopík7). Mirek Pátek, vynikající picker na tenorové banjo. Robík (tommyk16) stavitel papiňákových banj a výrobce kožených řemenů, popruhů a sportovních pomůcek. Velký Pinďa, basák Sekvoje, ktrého jsem měl tu čest poznat na podzim. Alespoň na tyhle jsem vzpomněl a snad mě prominou ti, na které jsem si nevzpomněl. Se všemi se rád uvidím na podzimním setkání na přelomu září a října. Už teď se moc těším.
Frabol.